Na BIM World Munich jsem jel hlavně kvůli tématům, která řeším i v praxi: jak dostat BIM data do nástrojů, které lidé používají (Microsoft ekosystém), jak připravit model pro provoz (FM), jak se posouvá prefabrikace v TZB a jak se stále víc propojuje BIM, CDE a GIS.
Microsoft a FM: digitální dvojče postavené na Microsoft 365 a Power Platform
Nejzajímavější blok pro mě byl o tom jak postavit „digital twin“ a návazné procesy facility managementu na platformách, které už ve firmách často existují: Microsoft 365 + Power Platform. Hlavní myšlenka byla jednoduchá: nemusíme přidávat další „silo“ aplikaci, ale využít známé prostředí (SharePoint/Teams/Power BI/Power Apps/Power Automate) a do něj napojit model, dokumentaci a provozní data.
Modulární TZB
Druhá přednáška, která mě bavila, se věnovala modulární výstavbě TZB (MEP). Z prezentace bylo vidět, že u prefabrikace už nejde jen o 3D koordinaci – klíčové je mít model dotažený tak, aby šel převést do výroby a montáže bez ručního „překreslování“. Za mě je hlavní message: modulární TZB funguje, když máme jasná pravidla pro modelování, standardizované komponenty a kontrolu kvality dat. Jinak se z prefabrikace stane jen dražší způsob, jak dělat stejné chyby rychleji.
ACCA: CDE a GIS nad otevřenými formáty (IFC, mračno bodů)
Třetí přednáška ACCA se točila kolem toho jak propojit common data environment (CDE) s GIS a jak nad tím pracovat s otevřenými daty (zejména IFC a mračny bodů). Zaujalo mě, že řešení nebylo postavené jen na „sdílení souborů“, ale na správě požadavků, klasifikaci, transparentnosti a analytických výstupech. Pro mě je to potvrzení trendu: BIM bez kontextu území (GIS) a bez jednotného CDE už u infrastruktury a městských projektů dlouhodobě neobstojí. Zároveň se ukazuje, že otevřené formáty (IFC, mračna bodů) nejsou „nice to have“, ale základ pro škálování napříč organizacemi.
Rail Baltica Alliance
Jedna z přednášek, která byla víc „procesní“ než technická – řešila rozdíl mezi tradičními a integrovanými smluvními modely a přístup typu alliance/IPD. I když se nejedná přímo o modelování, je to extrémně důležité pro BIM: smlouva totiž určuje motivace, sdílení informací a to, jestli se týmy chovají jako jeden projekt, nebo jako několik soupeřících stran.
Společný jmenovatel: data, integrace a disciplína
Když to celé shrnu: většina přednášek se různými cestami vracela ke stejnému problému – BIM není o 3D, ale o řízení dat v čase. Ať už jde o digitální dvojče ve facility managementu, prefabrikaci TZB, CDE propojené s GIS nebo spolupráci nastavenou smluvně, vždycky narazíme na to, že bez standardů, konzistentních identifikátorů, jasných rolí a automatizovatelných procesů se systém časem rozpadne.
Pro mě osobně byl největší přínos v tom, že jsem si znovu potvrdil, kam směřovat interní BIM „data-work“: udělat z dat něco, co se dá bezpečně sdílet, vyhodnocovat (BI), aktualizovat a využít i po předání stavby do provozu.
